Strana 61
Vítejte do
cloudové civilizace.
Sara Polak
Nic nám nechybí. Máme internet, doma teplo, nákup
na kliknutí prstem, pravidelnou dávku dopaminu
(dobře, i frustrace) ze sociálních sítí a víceméně ne-
konečně služeb. Jenomže i přes veškerý luxus, který si
užíváme minimálně v naší evroamerické bublině, je
naše společnost zpruzená.
Proč? Podle mě si jako jednotlivci neuvědomujeme své
možnosti a sílu. Koneckonců, můžeme žít s několika
identitami, nejsme odkázáni na národní stát a v mno-
hém máme na výběr. Nemyslím tím iluzi výběru ve
volbách, myslím skutečný výběr životní strategie, jež
nám zajistí co nejbezpečnější a nejoptimálnější přežití
v moderní džungli.
Můžu nabídnout tři kroky, které nám pomůžou, aby-
chom se v evoluci pohybovali mrštně a zajistili si své
místo na světě. Nikdo z nás koneckonců nechce, aby
bylo naším jediným odkazem potřesení si pravicí na
konci třicetileté kariéry v jedné práci a následné dožití
v suboptimálním zdraví, s průměrným nebo žádným
důchodem a nenaplněnými sny.
1. Uvědomit si, že náš systém není stavěný na to chá-
pat, natož ocenit jednotlivce.
2. Připustit si, že systém, ve kterém žijeme, není žádná
špička civilizace, ale jeden z mnoha (do určité míry
umělých) způsobů, jak organizovat společnost.
3. Přijmout koncept paralelních cloudových civilizací,
v nichž žijeme a vždycky jsme žili – jen jsme k tomu
využívali analogové technologie.
Pojďme si jednotlivé body rozvést.
Je náš systém stavěný na jednotlivce? Michael Collier
napsal skvělou knihu An Individual History, která
popisuje, jak strachy, naděje, lásky, zklamání a další
emoce jednotlivce mohou, jako efekt motýlích křídel,
ovlivnit svět kolem nás a vlastně celý průběh historie.
Naše věda s tímto konceptem bohužel neumí praco-
vat. Pokud nemluvíme o vzácných uměleckých géni-
ích, jako byl Mozart, je velmi složité zpětně se dobrat,
do jaké míry jednotlivec ovlivnil historii. Také není
náhodou, že mnoho papežů, ale i politických pohlavá-
rů v minulosti cíleně zaměňovalo individualismus za
sobeckost či přímo znak satanismu. Systém přirozeně
nemá individuální přemýšlení rád, protože se špatně
předvídá, nelze se na něj připravit, a tím pádem jej
může ohrozit.
Je třeba si uvědomit, že nejnižší společný dělitel je
skutečně jednotlivec a že nic není samozřejmé. Do-
konce ani něco tako zdánlivě samozřejmého, jako že
každá civilizace logicky musí mít písmo (Inkové ho
neměli). Teprve pak totiž zjistíme, že realita, ve které
žijeme, je jen jedna z možných, a že vše, co víme o mi-
nulosti a současnosti, je pouhá interpretace. Kontext
je vším.
Zde bych plynule navázala na druhý krok. Tíhneme
k přesvědčení, že náš systém je ta nejlepší věc na světě.
118