Strana 120
Ano, máme sice relativní životní luxus, ale to nezna-
mená, že jsme dospěli do nějakého fi lozofi ckého ide-
álu. To, že se na škole učí spíše římská říše nežli stará
Čína, stepní národy v Mongolsku nebo systém kmenů
v Austrálii, společně s faktem, že se oháníme demo-
kracií jako ultimátním systémem, aniž bychom byli
schopni vidět její mouchy, může být velmi nebezpečné.
Možných uskupení máme přitom mnoho. Nejen na
strukturální úrovni (impérium, království, autokra-
cie, decentralizovaná organizace, republika apod.),
ale i na úrovni škály (rodina, tým, etnikum, vetřelec,
domácnost, sousedi atd.). Aniž bychom si to uvědo-
movali, žijeme tak v deseti paralelních systémech na-
ráz – patří sem naše práce, kamarádi, stát, komunita
na sociálních sítích, rodina... V moderním světě, kde
se díky country hackingu můžeme administrativně
zaháčkovat v několika zemích či rovnou žít v tech-
nologických entitách, které se nacházejí mimo státní
struktury (jako jsou kryptoměny nebo blockchain), už
neplatí, že občanství rovná se identita.
Najednou začíná existence mimo stát dostávat reálné
obrysy. Ostatně paralelní společenství jako římské ka-
takomby, odboj během druhé světové nebo židovské
komunity v Praze Rudolfa II. existovaly vždycky. Nyní
ale mohou jednoduše mít svou vlastní měnu, směnný
systém, žebříček hodnot, technologickou infrastruk-
turu a kdo ví, časem možná i zcela separátní státní
příslušnost. Nebo se tato společenství konceptu ná-
rodního státu vzdají úplně a přihlásí se ke globálnímu
občanství.
Tímto se dostávám do třetí části eseje – konceptu pa-
ralelních společenství. Paralelní Polis, nezisková orga-
nizace, do níž patřím, vznikla na základech vizí Václa-
va Bendy. Tento chartista tvrdil, že náhrada stávajícího
systému je často nemožná a nežádoucí. Proto je třeba
vytvořit funkční paralelní systém, který svou funkcí
zastává ten ofi ciální a nabízí lidem reálnou a bezpeč-
nou alternativu. Teze je to skvělá a Benda není zdaleka
první, koho napadla.
Antropolog Levi-Strauss píše o binaritě lidského
mozku – když vymyslíme černou, musíme k ní mít
bílou. Tento způsob evolučního přežití se manifestu-
je všude kolem nás, už jenom tím, jak jsme uchopili
počítače a binaritu nul a jedniček. Kvůli fyzice nám
sice nic moc jiného nezbývá, ale bude zajímavé, jak
vědou zamíchá taková kvantová fyzika, jež říká, že
mohou existovat dva stavy naráz. Přitom právě dva
stavy naráz (nebo třeba třicet stavů naráz) jsme ve
struktuře společnosti zažívali z pohledu historie
a sociologie vždy a zcela přirozeně. Jedná se o feno-
mén představených komunit, o němž antropologové
básní už desítky let. Jen neměli internet, aby jejich
existenci mohli na každodenní bázi jednoduše do-
kázat.
Můžeme tento stav nazývat sociálním kvantovým
jevem nebo kvantovou společností – já tomu říkám
cloudová civilizace. Žijeme v paralelních technologic-
kých světech, které se elegantně prolínají s tím fyzic-
kým, a děláme jejich prostřednictvím mnoho, ne-li
většinu svých úkonů: Nákupy jídla, uložení peněz,
119